Dlouhodobá řešení kultivace finančně zprostředkovatelského (poradenského) trhu

Finanční zprostředkování není a asi ani nikdy nebude na vrcholu nejlepších profesí a povolání. Může být ale na vrcholu nejlepších a nejprestižnějších profesí profese finanční poradce? Myslíme si, že ano, ale cesta bude pořádně dlouhá a hodně trnitá.

Zprostředkovatelů finančních produktů v České republice může být cca 100.000.  Číslo to je velké, když vezmeme, že se jedná pouze o jeden z distribučních kanálů. Dalším distribučním kanálem jsou totiž samotné pobočky bank a pojišťoven, kde sedí další desetitisíce bankovních a pojišťovacích poradců. Třetím distribučním kanálem je internet, kde se dají některé základní finanční produkty sjednat online.

Pokusíme se dnes formulovat dlouhodobá řešení, jak kultivovat finančně zprostředkovatelský (poradenský trh).

Problém číslo 1 – neexistující kritéria vstupu do oboru, není definice a rozdělení finanční zprostředkovatel/finanční poradce

Jedinými kritérii pro vstup do oboru v současné chvíli je věk 18 let, živnostenský list a ukončené středoškolské vzdělání. Za posledních 5 let se počet zaregistrovaných subjektů v registrech ČNB zdvojnásobil ze 75.000 na cca 155.000. Rovněž není legislativně upraveno, kdo se může nazývat finančním poradcem a jakou má mít kvalifikaci, vzdělání a zkoušky.

Co s tím? K zamyšlení je určitě posunutí minimální věkové hranice, kdy zprostředkoval bude moci vykonávat  činnost na finančním trhu. Zachránilo by to spoustu mladých lidí od nesmyslného náborování a rizika zadlužení. Minimální věková hranice by mohla být 23 let, případně i více. Další věcí, která by stála za zvážení, je požadavek na vzdělání. Osobně si myslím, že alespoň trochu by pomohl požadavek na minimálně střední odborné vzdělání s maturitou, v lepším případě vysokoškolské vzdělání (minimálně Bc.). Co se stávajícími zprostředkovateli, kteří by tyto kritéria nesplňovali? Bylo by třeba složit odbornou zkoušku z finančního poradenství a prokázat tak odbornost k vykonávání kvalitní práce finančního zprostředkovatele a finančního poradce. Rovněž má význam legislativně upravit odbornost finančních zprostředkovatelů a poradců složením odborných zkoušek, viz dále Problém číslo 2.

Problém číslo 2 – odbornost poradců

Finanční zprostředkovatel (poradce) v současné chvíli skládá jen triviální zkoušky pro registraci u ČNB a o jeho odbornosti to nic neříká. Tento zprostředkovatel pak může dávat nevhodné rady a poškozovat klienty.

Co s tím? K zamyšlení je zavedení přísnějších státních certifikačních zkoušek, které by byly nutné pro registraci u ČNB. Takový zprostředkovatel by musel mít určitou úroveň a znát základní souvislosti v oblasti financí, aby už od začátku mohl poskytovat kvalitní služby. Mohlo by být třeba dělení podle znalostí a zkušeností na finanční zprostředkovatel 1 (FZ1), FZ2 a FZ3 a dále finanční poradce 1 (FP1) a FP2 . Odborné zkoušky by byly v režii Ministerstva financí. Cena zkoušky by stála třeba 2000,- Kč. Důležitá by pak byla informovanost občanů, aby o této segmentaci poradců a jejich kvalifikaci věděli.

Dále je ke zvážení zavedení povinné praxe pod dohledem zkušeného finančního poradce (jeden až dva roky), tedy systém na způsob koncipientů v advokátní praxi.

Problém číslo 3 – spoření v pojistných produktech (investiční životní pojištění), odborná péče pojišťovacích zprostředkovatelů, odpovědnost za radu odborníka (Nový občanský zákoník)

V minulosti i dnes mnozí zprostředkovatelé prodávali a prodávají pojistné produkty se spořící částkou několik tisíc korun měsíčně a klient tak díky konstrukci produktu přichází o velké peníze.

Co s tím? Vzhledem k platné legislativě České republiky, konkrétně k paragrafu 21 Zákona 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, odstavci 1 (Osoba provozující zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví nebo činnost samostatného likvidátora pojistných událostí je povinna tuto svoji činnost vykonávat s odbornou péčí, chránit zájmy spotřebitele, zejména nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje a informace, anebo zamlčet údaje o charakteru a vlastnostech poskytovaných služeb.) by neměl být problém s vymáháním práva, jenže v realitě to funguje bohužel trochu jinak. Tento odstavec se dá chápat i tak, že pojišťovací zprostředkovatel by měl nastavit běžné pojistné na pojistné smlouvě na postačitelné pojistné a ostatní peníze vkládat jako mimořádné pojistné, případně použít spořící a investiční produkty. Jen takovým řešením přistupuje zprostředkovatel ke klientovi s odbornou péčí a chrání zájmy spotřebitele. Součástí tohoto poškozování klientů jsou bohužel však i samotné pojišťovny, kterým pojistné smlouvy jen na spoření s vysokým běžným pojistným nevadí.

Rovněž od 1. 1. 2014 platí paragraf 2950 Zákona 89/2012 Sb. Občanský zákoník (Škoda způsobená informací nebo radou).

Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě. Tento nový paragraf taktéž chrání spotřebitele.

Řešení tohoto problému tedy existuje, jen je velmi těžké a nákladné se domoci práva. Lepší by samozřejmě bylo tomuto problému předejít, ideálně změnou zákona o pojišťovnictví tak, aby pojišťovna takový návrh pojistné smlouvy nemohla přijmout a musela ho odmítnout.

Problém číslo 4 – nevzdělanost občanů a odpovědnost

Občané nejsou dostatečně finančně vzdělaní (finanční gramotnost je hodně zprofanované slovo), neumějí anebo nechtějí pracovat s penězi, spolehají se na stát.

Co s tím? Je nutné si uvědomit, že každý nemůže být Petr Kellner a dělat jen dobré finanční operace. Ovšem systém vzdělávání na základních a středních školách by měl vést k tomu, aby člověk rozuměl penězům, jak fungují, rozumět své finanční bilanci, jak s nimi pracovat tak, aby člověk nebyl odkázán na stát a nespadl do sítě lichvářům, případně exekutorům. Vzdělaní občané jsou třeba k tomu, aby stát mohl vzkvétat. Změny ve vzdělávání jsou běh na dlouhou trať, je třeba nad tímto problémem diskutovat a nalézt řešení s největším přínosem do budoucna. Přínosem může být třeba podstatné snížení exekucí občanů ČR. Je ale také žádoucí měnit u občanů ČR vnímání odpovědnosti za svůj život.

Stát by měl lépe informovat občany v médiích, ne snad s jasnou a univerzální radou pro všechny, ale s tím, aby lidé měli větší přehled, větší znalosti a mohli tak dělat kvalifikovanější a odpovědnější rozhodnutí.

Problém číslo 5 – daňové úlevy a státní podpory

Stát motivuje lidi k využívání určitých finančních produktů formou daňových úlev nebo státní podpory. Lidé tak dělají rozhodnutí, které je motivováno pouze státní pomocí a už neřeší, jestli je na finančním trhu pro ně výhodnější řešení.

Problémovými pobídkami ze strany státu jsou dle mého názoru daňové úlevy u životního pojištění a penzijního připojištění. Daňové úlevy u životního pojištění zdeformovaly pojistný trh tak, že pojištění je takové lepší spoření. Pokud chce stát motivovat lidi k tvorbě rezerv na stáří, měl by to dělat spíše vzdělávací formou než podporováním jednoho finančního produktu, který není vhodný ke spoření. V případě daňových úlev v rámci finančních benefitů zaměstnavatele pak dochází k situaci, kdy je daňová úleva výhodná pro zaměstnavatele a pro zprostředkovatele, pro klienta však již nikoli. V případě finančních benefitů u zaměstnavatele má smysl penzijní připojištění (doplňkové penzijní spoření).

Rovněž daňová úleva státní podpora u penzijního připojištění motivovala a stále ještě motivuje k volbě konzervativního produktu na dlouhou dobu, kdy výnos produktu stěží pokryje inflaci. Bez státní podpory by penzijní připojištění zcela jistě takový úspěch nemělo.

Co s tím? Nabízí se zde úprava Zákona o dani z příjmu. Zrušení daňové úlevy u životního pojištění a penzijního připojištění by mnohým klientům pomohlo v lepším řešení jejich finančních plánů. Díky tomu by alespoň částečně klesl prodej životních pojistek na „spoření“ prodaných jen díky daňovým úlevám.